Mýtus o smrti Hanče a Vrbaty: I po 105 letech se opomíjí příběh toho třetího. Nepohodlného

„Dneska naposled,“ slíbil možná Bohumil Hanč své těhotné ženě, než vyrazil na svůj poslední závod. Prostě musel. Je brzo ráno 24. března 1913, teploty nad nulou a krásně. Ale brzy přijde vánice a mlha. Věčná mlha. A mlha překryje i to, co se ve skutečnosti stalo. 

Karel Jarolímek

V TOMTO ČLÁNKU z Respektu je téma zpracováno trochu jinak a hlavně je zde zmiňován Hančův přítel, královédvorský rodák architekt Karel Jarolímek - stavitel skokanských můstků, který je významnou součástí celého smutného příběhu. ZDE je odkaz na životopis Karla Jarolímka.
Karel Jarolímek 1914 na Holmenkollenu v závodě na 50 km

Kvůli podmínkám všech pět Hančových soupeřů vzdává. Hanč je na trati ve vánici sám. Na pokraji sil ho zázrakem potká Václav Vrbata, který ho přišel povzbudit. Zmrzlému kamarádovi dá aspoň svůj kabát a čepici. Hanč pokračuje v dávno zrušeném závodě, Vrbatu nechá v mlze. 

Skutečný zachránce 

Mezitím za Hančem vyráží tříčlenná záchranná skupina. Mezi nimi i závodník Emerich Rath, který předtím odstoupil kvůli omrzlinám. Právě ten ještě živého Hanče najde. Odepne lyže a sám vysílený ho nese na zádech závějemi. Ale po několika set metrech pochopí, že to nezvládne. 

Opře Hanče o tyč, vrátí se pro svoje lyže a jede do chaty pro pomoc. Než padne vysílením, stihne udat Hančovu polohu. Hanče přivezou na saních. Ale je pozdě. Selže mu srdce. O Vrbatovi zatím nikdo neví. Ten asi ve stejnou dobu umírá u Hančeho lyží na trati.

Poslechněte si dokument o Hančovi:

Proč se Rath nehodil?

Proč se do příběhu o věrném přátelství nehodil Emerich Rath? Dohady o vlastenectví a přátelství tu neobstojí. Rath byl přítel Hanče. Byl sice Němec, ale pražský. V Praze narozený a v Praze pracující. Celé dětství prožil v Broumově. V roce 1914 dokonce hrál hokej za Čechy na dobovém „mistrovství Evropy“. 

Vlevo: Emerich Rath při závodu v chůzi se zátěží. Vpravo: Osvědčení Emericha Ratha z Mistrovství Německa a Rakouska v lyžování.

Za protektorátu se nehlásil k říši. Dokonce ukrýval žida Borise Efenberga, kterému pomáhal i po válce. Nebyl odsunut. Ale osudný mu byl únor 1948. Měl totiž obchod se sportovními potřebami. Právě ten, v jehož skladu za války ukrýval židovského přítele. 

Z obchodníka bezdomovec 

A právě v něm prodával i potřeby pro tramping. A v Lukách pod Medníkem měl ranč. A to se novému režimu nelíbilo. Za propagaci amerikanismu a západního stylu života skončil na rok ve vězení. Tehdy mu taky zemřela žena. 

Po propuštění se živil jako metař a pomocník na stavbách. Z finanční tísně postupně rozprodal celý majetek a v roce 1962 skončil jako bezdomovec. To ale tehdy bylo nepřípustné, a tak byl „odsunut“ do domova důchodců. Ještě ten rok zemřel. 

Cimrmanovský sportovec 

Emerich Rath v kovbojském před svou chatou v Lukách pod Medníkem (1948)Foto:  Národní muzeum, eSbírky – kulturní dědictví on-line,CC BY 4.0

Rath byl až cimrmanovský sportovec. Za celý život získal více jak 500 ocenění v různých sportech. Od atletiky přes plavání hokej nebo kanoistiku až po krasobruslení. Známý byl jako představitel disciplíny chůze se zátěží, závodů v ní se účastnil po celé Evropě. 

V roce 1912 se stal mistrem Německa v boxu v těžké váze. Jako maratonec se za Rakousko-Uhersko účastnil dvou olympiád. V Československu vyhrával mistrovství kajakářů. V roce 1924 se na kajaku vydal i na olympiádu do Paříže. V roce 1960 chtěl na kole dojet na olympiádu do Říma, to už mu ale komunisti zatrhli. 

Všechno až do smrti 

Byl to abstinent, otužilec a propagátor plavání v zimě. Němci ho považují za zakladatele vegetariánského hnutí. Sportovní potřeby prodával i sám navrhoval. Díky dokonalé postavě se stal modelem pro fotografování knihy o posilování. V Berlíně vyhrál soutěž krásy. Aktivním sportovcem zůstal až do konce života. 

Ještě v 70 uběhl závod Běchovice–Praha za méně než hodinu. Smrt Hanče si prý po zbytek života vyčítal. Už den po tragédii zhotovil z lyže kříž na místě, kde Hanče nechal. „Bude mi to smutná upomínka, neb osud mi nepřál, abych zachránil život přítele, lyžaře tak milého. Čest jeho památce,“ napíše ten den do pamětní knihy na Labské boudě. 

Filmová propaganda 

Dnes smrt Hanče a Vrbaty připomíná mohyla. I ten kříž se po Rathovi podařilo odstranit. K dokonalému vyhlazení přispěl ještě populární film podle knihy Františka Kožíka Synové hor. Rath se v něm Hančovi představuje jako „Prušák“ (tedy Němec) a se sklapnutím podpatků. 

Film tak úmyslně přepisuje skutečnost, že se oba dobře znali. Navíc je ve filmu záměrně potlačena i Rathova prakticky sebevražedná obětavost v záchraně Hanče. Jen proto, aby snímek mohl přiživit mýtus, že v závodě šlo o nacionální soupeření o české hory. 

Odkaz moderního mýtu zůstává 

Kvůli tragédii se veřejnost poprvé dozvěděla, že lyžařský sport, do té doby považovaný za více méně bezpečný, může přinést i smrt. Celonárodní sbírka měla pomoci Hančově manželce a synovi narozenému prakticky měsíc po tragédii. A z příběhu se postupně vytratila jiná důležitá postava. 

I po úpravě historických skutečností ale zůstává odkaz moderního mýtu stejný. Mísí v sobě sportovní nadšení, obyčejné kamarádství i ochotu pomoct. Den smrti Hanče a Vrbaty je dnem Horské služby v ČR. Emerichu Rathovi byla v roce 2004 udělena In memoriam zvláštní cena Klubu pro Fair play při Českém olympijském výboru. 

Zdroj: www.rozhlas.cz/dvojka