Dřevěnka v Úpici
Porota složená z odborníků NPÚ, zástupců muzeí, archeologů a dalších spolupracujících institucí, se rozhodla ocenit město Úpice za záchranu a obnovu národní kulturní památky Dřevěnka. Tato roubená stavba čp. 92 v Úpici, nazývaná Dřevěnka, byla na počátku 21. století ve zcela havarijním stavu, a zdálo se, že její zkáza je neodvratná. Po 9 letech náročné komplexní obnovy byl dřevěný městský dům z nehraněných kuláčů, symbol města Úpice, otevřen při příležitosti národního zahájení Dnů lidové architektury v roce 2018.
Budova byla využívána jako hospoda 250 let až do začátku 90. let 20. století. Dům po celá desetiletí chátral, ačkoliv majitel, soukromě hospodařící rolník Jindřich Kuťák, který v patře i s rodinou bydlel, neúnavně upozorňoval instituce na jeho špatný technický stav a na škody způsobené provozem Restaurací a jídelen. Nakonec v roce 2007 Dřevěnku převzalo město Úpice, přestože se našla velká řada odpůrců takového kroku kvůli očekávané vysoké finanční náročnosti záchranných prací.
Dům je jedním z nejstarších a největších českých maloměstských dřevěných domů, dochovaný navíc v relativní úplnosti a autentičnosti z doby výstavby na začátku 17. století. Objekt je mimořádně zajímavý a důležitý svým blízkým vztahem k lidové architektuře, resp. skupině našich nejstarších vesnických domů z 16.–17. století. Díky poslednímu průzkumu a rozborem písemných pramenů můžeme lépe propojit jeho stavební dějiny s konkrétními lidmi, kteří objekt vlastnili a obývali. Podrobným dendrochronologickým průzkumem bylo zjištěno, že dřevo použité na stavbu Dřevěnky bylo káceno v zimním období let 1604–1610.
V Dřevěnce vznikla živá zážitková expozice skanzenového typu, která návštěvníky vtáhne do života na malém městě ve 2. polovině 19. a 1. polovině 20. století. Umožňuje jim ponořit se do způsobu života, kterému jsme se nenávratně vzdálili, stejně jako najít prostor pro setkávání u řemeslného či zájmového tvoření, na přednáškách a besedách i při dalších příležitostech. Expozice v prvním patře zavede zájemce do bytu původních majitelů. Malá sednička za jedinečným dýmníkem připomene život místních tkalců. Za zhlédnutí stojí i půda nebo sklep s částečně zachovaným původním pivovodem, přístupným návštěvníkům formou dobrodružné cesty do podzemí.
Most v Jaroměři
Mimořádné ocenění udělila generální ředitelka NPÚ Naděžda Goryczková městu Jaroměř za obnovu silničního mostu Dr. Miroslava Tyrše. Obloukový silniční železobetonový most v Jaroměři, který nahradil předchozí ocelový příhradový z roku 1884, byl do provozu uveden symbolicky v den výročí vzniku samostatné Československé republiky 28. října 1932. Město Jaroměř provedlo během roku 2018 kompletní obnovu mostu. Bylo napraveno silné poškození nosné konstrukce, mostní těleso bylo opatřeno kvalitními izolacemi a byly obnoveny i veškeré původní povrchy včetně dláždění vozovky a chodníků dle dostupných dokumentů z doby výstavby mostu. Na rozdíl od řady jiných železobetonových mostů z doby 1. třetiny 20. století byl most Dr. Miroslava Tyrše obnoven a udržen v plnohodnotném provozu. V rámci obnovy byly dle dobových vzorů nově provedeny tzv. kamenné omítky a navrácena kamenná dlažba. Most je tak uživatelům opět prezentován v dobovém provedení.
Do počátku 80. let byl hlavním mostem, který převáděl přes řeku Labe veškerou tranzitní i místní dopravu. Nyní slouží především dopravě místní a je výraznou vstupní branou do historického jádra města Jaroměře. Tvarosloví elegantních osvětlovacích pylonů a mostního zábradlí dokládá výtvarný vkus přelomu 20. a 30. let 20. století. Názorně ukazuje dobově oblíbenou povrchovou úpravu staveb tvořenou teraccovými cementovými omítkami, imitujícími kamenicky opracovaný povrch.
Kateřina Sekyrková
Zdroj: NPÚ
Zpět